Bože, jak to mám všechno stihnout?

„Jak to mám všechno stíhat? Rodinu, děti a jejich školu, domácnost, uklízet a vařit, podnikat, mít čas na partnera i na sebe. Do toho věnovat čas i rodičům a příbuzným. A mám i kamarádky, s kterými bych chtěla chodit častěji na kafe. A tak strašně moc bych chtěla alespoň dvakrát do roka do lázní a jednou sama někam na dovču. Jen sama se sebou. Ale copak to jde? Jak to mám všechno stíhat?“

Poznáváte se? Už jen z toho přečtení na vás jde neklid, frustrace, slabost, marnost i vztek?

To je dobře, protože vaše tělo vám tím dává jasně najevo, že už je toho na něj moc. Už nechce táhnout tolik povinností, úkolů. Už nechce hrát hru na „tohle ještě musím, zvládnu, dokážu.“

„Ale vždyť jsem chtěla s dětmi odpoledne tvořit, připravit jim pomazánku na druhý den, vytřít podlahu, zavolat mamce, vyměnit piliny sousedovic králíkovi, kterého měsíc hlídám a oholit si nohy na noční milování s partnerem. Jak nemám být z toho unavená?“

Uff!

Když na nás jde pocit, že nic nestíháme, je potřeba se zaměřit na naše hranice a zda je máme dobře nastavené, protože tím, že jsou průchodné nebo nejasně nastavené, mohou na ně útočit různí lidé, jejich či naše nápady, projekty a mnoho rodinných a pracovních povinností.

Schopnost nastavovat si dobře své hranice je důležitá dovednost, díky které dokážeme velmi rychle poznat, co nám dělá dobře a co nám již ubližuje. Pak je pro nás mnohem snazší tyto hranice nepřekračovat, protože se máme rády a už si tolik neubližujeme, i když se někdy stane že i mistr tesařka se utne a udělá něco, co nechtěla.

Tyto okem neviditelné hranice vnímá i naše okolí a přirozeně je respektuje, nebo je občas i testuje. To je ten moment, kdy si musíme dát ruku na srdce a situace, které jsou pro nás nové a pro které nemáme nastavené pevné hranice, si je jednoduše vytvořit. Někdy to není snadné, obzvlášť když po nás druzí chtějí reakci nebo odpověď okamžitě.

Když po vás někdo chce rychlou odpověď mám jeden tip.  Můžete říct: „Jestli chcete odpověď teď hned, tak říkám ne. Jestli můžete počkat do zítra, pozítří, tak je možné, že se rozhodnu a řeknu vám ano.“

Na důležitá rozhodnutí, a jak důležitá jsou, záleží jen na vás, i kdyby to bylo jen krmení králíčka sousedce, si vezměte čas, který potřebujete. Tím dáte sobě a svým potřebám prioritu. Budete se pak cítit mnohem lépe. Nemusíte se pro druhé rozdat, oni vás nebudou mít raději.

A jestli si myslíte, že vám sousedka hlídání jejího ušáčka někdy oplatí a pomůže vám, když to budete nejvíc potřebovat, tak jste se chytla do své vlastní pasti jménem Očekávání. Drsné, ale je to tak. Bylo to vaše rozhodnutí, měla jste svobodnou vůli říct ne, a proto nemůžete od druhého nic očekávat. Činy se mají dělat z lásky, úcty. Nejsou obchodní transakcí – „Já tobě a ty mně.“

Nemůžete si na pomyslnou zeď vykonaných činů přišpendlit voucher na reciproční vrácení vámi vykonaného skutku. Když to uděláte a pak si vouchery nemůžete uplatit, vzniklé emoce jako vztek, frustrace, zlost, ponížení vás pohltí a ovládnou.

 

Takže, co s tím?

 

Pro začátek pár tipů:

  1. Začněte si všímat, kdy druhým, a i sama sobě, říkáte ano, i když nechcete.
  2. Jaké situace jsou to nejčastěji?
  3. Jaké emoce prožíváte?
  4. A které z nich se snažíte potlačit?
  5. Zkuste, až budete v klidu a sama, si znovu vybavit situaci, při které jste řekla druhému ano, i když jste vlastně nechtěla a naciťte se na pravou příčinu. Proč jste nakonec řekla ano?

 

  • Bála jste se, že byste nebyla dost dobrá?
  • Bála jste se, co by si o vás pomysleli?
  • Víte, že budete chtít vaši službu oplatit?
  • Nedokážete druhého odmítnout?
  • Ráda každému vyhovíte?
  • Máte velkou potřebu někoho zachraňovat, každému pomáhat?
  • Chcete být lepší než kolegyně, bývalá manželka vašeho současného partnera, sestra?
  • Nemáte jinou náplň života?
  • Chcete být ještě užitečná, mít nějakou hodnotu?

 

  1. Buďte na sebe velmi laskavá a když se vám něco objeví, co jste se snažila potlačit, nikdy nikomu neukazovat a tajila jste to i sama před sebou, nebuďte na sebe zlá. Byla to jen vaše obrana, kterou jste si vytvořila, abyste nebyla tak zranitelná.

Poděkujte svému tělu, že vás tak dlouho ochraňovalo a řekněte mu, že už jste dospělá a samostatná. Postupně si budete vytvářet nové vzorce, po kterých váš mozek sáhne raději, neboť vytváří pozitivní emoce.

 

V dalším článku se podíváme na to, proč je důležité mít hranice dobře nastavené.

 

P.S.: Budu moc ráda za vaše zkušenosti, názory, příběhy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.