Můj příběh

Poznejte mě blíže.

Začátky


Cesta k sobě je mnohdy velmi dlouhá, plná překážek, drnů, bahnitých kaluží i krásných výhledů, setkání a pochopení.

Zpětně vím, že každý centimetr mé cesty mě posouval blíž k sobě, učil mě rozpomínat se. Když ale stojíte před překážkou, tyto dary si neuvědomujete. Byla jsem naštvaná na mamku, manžela, osud, celý svět a asi bych v tu dobu ani nebyla schopna slyšet a vnímat jinou skutečnost.

Moje duše mohla šeptat, mluvit nahlas, křičet, ale mé naučené vzorce mě připravily o sluch. A to doslova. Od čtrnácti let mám oboustranný ušní thinitus a několik měsíců jsem velmi špatně slyšela. To mám sice dodnes, ale mnohem mírnější. I bolesti hlavy, kterými jsem trpěla snad už od mimina mi desetiletí naznačovaly, že možná hlavou nic nerozbiji a mysl mi má jen sloužit, nevládnout mi.

Až setkání se světem mimo tuto dimenzi, mi otevřel  dveře, kde začala má cesta k sobě, do srdce. Krásné a tajemné Pompeje mě vlákaly do svých útrob, na chvíli pohltily mou duši. Myslela jsem, že Pompeje jsou mé poslední místo, které vidím a nebýt mé přítelkyně, zůstala bych na schodech starého amfiteátru bez dechu ležet.  Do teď přesně nevím, co se stalo, ale změna se udála veliká. Začala jsem mnohem více vnímat sama sebe, kdo jsem, co potřebuji, co už nechci a kam směřuji.

Kdybych v té době měla možnost navštěvovat setkání v kruhu žen, mít možnost slyšet příběhy, hledat odpovědi a vnímat energii žen, možná by ta má cesta nebyla horskou dráhou. Všechny emoce jako vztek, zlost, smutek, strach ale i radost a nadšení, se projevovaly uvnitř, v mém nitru. Nechtěla jsem okolí ani rodině nic říkat, dávat najevo. Myslela jsem, že musím být silná, ženy přeci vše vydrží, i když jsem neměla tušení, proč by to měly dělat. Zas jeden pěkný vzorec.

A tak jsem zkoušela sama sebe posunovat, četla jsem desítky knih, občas si dovolila zajít na seminář, přednášku a pochopila jsem, že ve vztahu, ve kterém jsem byla, je pro mě a mé děti již neúnosné zůstávat. Dostala jsem se do náročné fáze rozvodu. Jedny dveře se uzavřely, aby se druhé mohly otevřít.

Cítím, že všechny cesty a cestičky, byť někdy slepé a zarostlé, mě vedly k uvědomění si svého poslání, svých darů, k lásce, víře v sebe, lidskost, k rozpomenutí si na svou ženskou podstatu a v důvěru v láskyplné, svobodné a naplňující partnerství.

Mé zkušenosti a znalosti, moudra mnohých krásných žen a mužů předávám v mých příspěvcích, na seminářích a setkávání v kruhu žen i v párech.

Už nejsme odděleni v dualitě, jsme v jednotě, muž a žena, mužský a ženských princip, v nejvyšší esenci života, v LÁSCE.

Veronika