Ženy, bytosti krásné, něžné, láskyplné i zraňující, smutné a náladové.

Muži, krásní, silní, objímající ale i také zraňující a nelaskaví.

Uplynulá staletí nebyla pro ženy klidným a přijímajícím místem.

Byly pronásledovány za svou moudrost, spojení s rytmy přírody a Vesmíru, schopnosti léčitelské i věštecké. Dávala se jim za vinu různá neštěstí a úmrtí v rodině a vesnici. Naučily se proto své dary schovávat a postupem času je i zapomněly. 

Ale žena je nositelkou tajemství života, ve svém lůně z neviděného tvoří nový život a v mysli nové myšlenky

V současnosti si ženy velmi přiblížily mužům a v mnohačinnostech je i překonaly. Získlaly pracovní místa, která byla po dlouhé časy ženám zapovězena, jsou samostatné, vzdělané, aktivní.

Přesto mnoho těchto žen nevnímá spojení se svou ženskou částí a cítí se nenaplněné, i když podle běžných společenských norem nic nenasvědčuje tomu, aby cítily vnitřní prázdnotu. 

 

Muži jsou dnes více empatiční, laskaví, podporující, v rodině pomáhají ženám s domácností i dětmi. Ale mohou mít pocit, že se vzdálili svému poslání, nemají čas na sebe, hledají různé úniky v práci, alkoholu, hrách. Přejí si uvidět smysl svého života. Přejí si vidět svou ženu šťastnou, protože tuší, že po mnoho staletí se muži k ženám nechovali láskyplně, s respektem a úctou a vnímají kolektivní vinu, kterou se snaží ženské části lidstva vrátit. Jen někde ztratili ze zřetele sebe a svůj směr.

Tato doba je nádherná i náročná zároveň a vyžaduje naší plnou spolupupráci.

Respekt, úcta a láska nejsou jen slova, ale jsou důležitými kódy, které aktivují naše lidství.